Horské výlety jsou mi stále
vzácnější. Je jich stále méně a méně. O to víc je ale prožívám a čerpám
z nich energii.
Nejspíš
jeden z posledních letošních výletů zavál mě, Jirku, Honzu a Petra do,
pro nás zatím neprobádané, části Totes Gebirge do oblasti Warschenecku.
Byla to krátká akce, o to víc v pohodě a vlastně i po všech směrech
povedená.
Započali jsme ve
vesničce Rossleithen. Stoupali jsme kolem chaty Dumlerhutte. Hodinová
zastávka, vínečko, doutníček, pivečko a pak ještě kousek nad chatu. Tam
byla krásná planina, na které jsme se rozhodli pobýt dvě noci. První den
jsme ještě podnikli za nádherného počasí výstup na krásnou jehličku Rote
wand. Výhledy byly nádherné. Bylo vidět i na Spitzmauer a Priel, na
kterých jsem nejednou již stanul.
Druhý den jsme za
nehezkého mlhavého počasí vyrazili směrem k vrcholu Warschenecku.
Stoupání to bylo poctivé. Byla docela zima, vše umocňoval studený vítr.
Po dosažení vrcholu jsme na něm asi dvě hodinky pobyli. Uvařili jsme si
čaj a mezitím se počasí obrátilo a ukázalo nám zase svou slunečnou tvář.
Během chvíle se ale vrchol zaplnil lidmi. Zmizeli jsme na vzdálenější, o
pár metrů nižší vrcholek Liezener. Tam jsme již byli úplně sami. Na mě
ale asi nejvíc zapůsobil vrchol Toter Mann. Krásný, leč velmi obyčejný
kříž, přesně takový, které mám rád, mi zase udělal dobře.
Druhá noc ve stanu byla zase super. Venku byl
evidentně mráz, stan celý pokrytý ledem, my uvnitř ale byli v pohodě.
Mám rád i večery. Hvězdná obloha nám dělala společnost, Petrovo a
Jirkovo povídání o hvězdách bylo zase jako obvykle super. Škoda, že mi z
toho v hlavě skoro nic nezůstalo. Tedy kromě těch vzpomínek na ty
chvíle. Škoda, že tam s námi nebyl Míra. Chyběl nám tam.
Cestu k autu jsme si
zpříjemnili cestou kolem jezera, ve kterém se Petr statečně vykoupal.
Pak již jen potřesení rukou s Petrem a vale domů. Snad se zase brzy
sejdeme u nějaké pohodové akcičky.
Fotogalerie
Milan
© 2018 |