Už jsem ani
nedoufal, ž se po letošní chudé alpské sezoně do Alp ještě podívám.
Příležitost se přece jen naskytla, byť předpověď počasí byla dost drsná.
Z Friendsofmountýňáků jsem nakonec vyrazil jen já s Dušanem, tedy
nejstarší horská parta :-)
Popravdě jsem ani nevěděl, že takovéto
malé horstvo (rozlohou) vůbec existuje. Dušan si vzal na povel plán a i
tentokrát nezklamal s adrenalinem a důkladnou přípravou. Z Plzně jsme
vyjeli brzy ráno (4 hod) a už v 9:30 jsme vyráželi s velikou sviní na
zádech do kopce z parkoviště nad vesničkou Lofer. Předpověď nezklamala.
Byla šílená mlha a cca od 1600m bylo nasněženo. Cílem byla chata Schmidt-Zabierow,
Dušan si i půjčil univerzál AV klíč od winterraumu. Kdyby se 200m pod
chatou mlha neotevřela, asi bychom ji nenašli. Inverze sedla a nám se
naskytl nádherný pohled na hradbu hor v okolí chaty i na kopce na okolní
horstva. Bylo to úžasné a vlilo nám to najednou spousty energie. Ve
sněžnicích jsme se nakonec díky odmlžení k chatě dohrabali za 3,5
hodiny. Měli jsme toho dost, oba jsme uznali, že to nebylo zadarmo.
Věděli jsme, že nebudeme dělat žádné vrcholy, že se na chatě vyspíme,
další den možná pocouráme někde po okolí, ale kvůli velkému množství
sněhu jsme již dopředu vrcholy zamítli.
Nemilé překvapení nás ale čekalo, když
jsme nenašli winterraum. Wikipedie o něm psala, ale on nikde. Pak jsme
zjistili, že tato chata zimní místnost nemá. Naštěstí štěstí přeje
připraveným. Měli jsme s sebou bivakvací pytle, takže se naším útočištěm
stala alespoň trochu od větru krytá terasa. Během odpoledne začal foukat
brutální vítr. Bylo nám jasné, že jestli do toho ještě začne sněžit, že
v neděli nebudeme mít nejmenší šanci se vrátit. Tím se tedy
zrodila myšlenka nutného návratu hned druhý den. Celé odpoledne jsme
popíjeli vínko, které jsme vytáhli nahoru, jedli a v devět hodin jsme
večer zalezli do spacáku. Foukalo fakt hodně, i krytá terasa byla celá
pod sněhem. V noci navíc ještě docela poctivě nasněžilo.
Druhý den ráno jsme už před sedmou
hodinou vyráželi dolů. Vidět nebylo vůbec nic, mlha by se dala krájet.
Naše včerejší stopy byly totálně pryč, takže cesta dolů byl docela
slušný mazec. Samozřejmě jsme bloudili, zcela jistě jsme nešli po cestě,
ujíždělo to pod námi a a my se nemohli trefit na cestu. Takto jsme
naklesali zhruba 400 m. Kdybych neměl s sebou mobil s GPS, asi bychom
cestu hledali ještě teď. Naštěstí jsme tedy našli a pak již v pohodě
sklesali až k autu.
I přes nepřízeň počasí jsme se s
Dušanem shodli, že to byla neskutěčně fajn akcička. Z mého pohledu to
bylo nádherné rozloučení se s alpskou sezonou, která letos bohužel byla
na výlety chudá. Škoda jen, že s námi nebyli Jirka a Míra, určitě by
byli také nadšeni.
